Energetika a její dva pilíře: Jádro i obnovitelné zdroje

Ve struktuře tuzemské přenosové soustavy se budou stále více uplatňovat tzv. chytré sítě Foto: www.freeimages.com

Energetika – žhavé téma současnosti, ale především budoucnosti. Spotřeba všech druhů energie dlouhodobě stoupá a tím roste i potřeba zajištění jejich spolehlivých dodávek. V tomto smyslu má výroba, přenos a distribuce energie pro naši zemi strategický význam.

Pro podnikatelskou veřejnost je energetické odvětví zásadní hned ze dvou pohledů. Majitelé, výkonní manažeři i akcionáři firem podnikajících v oboru energetiky hledají především dostatek příležitostí pro dobrý byznys. Tedy, aby pro svou produkci a poskytované služby nacházeli uplatnění na trhu. Pro výrobní firmy coby odběratele energie je pak zase stěžejní, aby jim daný sektor zajišťoval stabilní a spolehlivé dodávky potřebného množství elektřiny, plynu a tepla, tedy médií nezbytných pro zdárný chod všech provozů.

Jádro jasnou prioritou

Je tedy logické, že energetika je živým, dynamickým oborem, který se neustále vyvíjí. Směřují do něj moderní technologie, stále více se v něm uplatňují progresivní přístupy i strategie. Příkladem mohou být obnovitelné zdroje energie. Jejich podpora, provázející zejména uplynulou dekádu, znatelně změnila trh, promluvila do cen energie a rovněž na celkový pohled na dané odvětví. Nic se ale zatím nemění na postavení tradičních energetických kapacit, tedy tepelných a jaderných zdrojů, bez nichž by tuzemský energetický mix nefungoval. I proto se podnikatelské svazy staví za vládní strategii, která prosazuje rozšíření kapacity jaderných zdrojů. Svědčí o tom i výstup ze setkání představitelů Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) s novým ministrem průmyslu a dopravy. „Je pro nás klíčové, aby vláda podpořila výstavbu nových jaderných zdrojů v Dukovanech a Temelíně. Vítáme, že se tento závazek vlády objevil i v návrhu jejího programového prohlášení,“ uvedl prezident SP ČR Jaroslav Hanák. Pro zajištění energetické bezpečnosti a stability je jaderná energetika nezbytnou součástí českého energetického výrobního mixu. Svaz při setkání otevřel i otázku energetických úspor a považuje za důležité, aby vláda mimo jiné zajistila efektivní čerpání prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti z evropských strukturálních a investičních fondů.

V blízké budoucnosti by mělo v České republice až 50 % vyrobené elektřiny pocházet z jaderných zdrojů, přičemž právě jaderné palivo má postupně nahradit provoz tepelných elektráren, závislých na těžbě hnědého uhlí. Tak to alespoň stanoví Aktualizovaná státní energetická koncepce i Národní akční plán rozvoje jaderní energetiky v České republice. A tyto plány nelze uskutečnit bez dostavby dvou nových bloků v Temelíně, s rozšířením se počítá také v provozně starší dukovanské elektrárně. Otázkou ale je, jak to bude s tendrem, kterým by mělo rozšíření kapacit odstartovat. Nejde totiž jen o rovinu technickou a ekonomickou, ale v první řadě rovinu politickou. A to také s ohledem na chápání energetiky v zemích EU a potažmo v zemích našich bezprostředních sousedů.

Co říká evropský pohled

Právě EU se ve své energetické politice upnula na co nejširší využívání obnovitelných zdrojů. Statistický úřad EU uvádí, že zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na celkovém objemu spotřeby energie považuje za jeden ze stěžejních úkolů devět z deseti vlád členských zemí Unie. Státem, který již před časem vytýčil trend, orientovaný na zelenou energii, je Německo. V českém energetickém mixu objem energie z obnovitelných zdrojů dosahuje zhruba 13 %, nicméně budoucnost by měla přinést postupný růst.

Trend decentralizace

Rozvoj obnovitelných zdrojů ale není jedinou změnou, která energetické odvětví začíná měnit. Tradiční chápání oboru, založeného na velkých elektrárnách a přepravě energie na značné vzdálenosti ke koncovým zákazníkům, se posouvá jiným směrem. A sice k decentralizaci výroby elektřiny, která se bude stále více produkovat v menších kapacitách. Takže představa, že si například výrobní podnik bude prostřednictvím moderních technologií vyrábět elektřinu sám, není vůbec nereálná. Dalším faktorem, který promluví do budoucnosti energetiky je oblast chytrých sítí, stejně jako rozvoj bateriových systémů pro skladování energie jak pro firmy, tak i pro domácnosti. V odborné veřejnosti se tak stále více hovoří o pojmu Energetika 4.0, který úzce „sousedí“ s pojmem Průmysl 4.0.

Efektivita a plány úspor

Energie a úspory – toto spojení je logické pro každou firmu i každou domácnost. Na národní úrovni se do efektivního nakládání s energií promítají cíle a směrnice evropských unijních institucí. Evropská komise například vydala návrh revize směrnice o energetické účinnosti, v níž stanovuje cíle pro energetické úspory na léta 2021–2030. Tento dokument zavazuje členské státy EU ke snížení spotřeby energie, kterou mají zajistit všechny hospodářské sektory, včetně průmyslu, dopravy a služeb. Podle odborné studie, kterou si nechal vypracovat Svaz průmyslu a dopravy ČR, však přijetí směrnice v navrhované podobě bude mít velké finanční dopady na tuzemskou ekonomiku. Podle výpočtů by mělo Česko v příští dekádě uspořit zhruba 73,5 PJ energie. A to i přesto, že od roku 2000 se energetická náročnost české ekonomiky, měřená jako množství spotřebované energie na 1000 eur vytvořeného DPH, snížila o 40 %.

Celková spotřeba v absolutním vyjádření o tolik neklesla. To je způsobeno razantním rozvojem ekonomiky spojeným s růstem životní úrovně obyvatel. Zvyšování životní úrovně s sebou nese vyšší spotřebu energií v domácnostech v důsledku rostoucí kvality bydlení. Podobné protichůdné trendy se ještě silněji projevují v průmyslu. „České průmyslové podniky loni vyprodukovaly o 60 % zboží a služeb více než na začátku tisíciletí, ale tuto výrobu byly schopny zvládnout se třemi čtvrtinami energetické spotřeby v porovnání s rokem 2000,“ uvedl Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky SP ČR. Neúprosný konkurenční tlak na náklady podniky přinutil šetřit ještě víc než domácnosti či státní instituce. Firmy také musí splňovat přísné standardy a musely vynaložit již miliardy do ekologických opatření. Energetická náročnost průmyslu tak v uplynulých 17 letech klesla o více než polovinu.
Nic proti úsporám, jenže…

Pokud jde o nový evropský požadavek na úsporu 73,5 PJ energie, k jeho splnění by bylo nutné vynaložit 510 až 1025 miliard korun investičních výdajů. Tato čísla uvádí zmíněná odborná studie, kterou má k dispozici SP ČR. Vzhledem k tomu, že část investic nedosahuje bez veřejné podpory dostatečně atraktivní míru návratnosti, bude z této částky potřeba vynaložit 190 až 660 miliard korun na investiční dotace nebo jinou formu veřejné podpory. Odhadované rozpětí výdajů je relativně široké, jelikož konečná výše bude záležet na mnoha faktorech jako makroekonomické podmínky, úspěšnost státu v osvětě a odstraňování nefinančních překážek a také motivace investorů.

Konečný účet za úspory však může být i vyšší, pokud jednání v Bruselu vyústí v přísnější cíle. V extrémní variantě – celkový cíl úspor ve výši 40 % oproti základu z let 2016–2018, k níž se bohužel kloní významná část poslanců Evropského parlamentu včetně mnoha českých, bude Česko muset uspořit 192 PJ. Ke splnění tohoto cíle by bylo nutné realizovat i neefektivní opatření se zápornou návratností a celkové náklady by se vyšplhaly až na 2,5 bilionu korun, tedy více než polovinu českého HDP. Takže podtrženo a sečteno – úspory za každou cenu evidentně nejsou optimální cestou.