Energetika: Dynamický obor i silné politikum

Málokterý obor lidské činnosti je natolik sledovaný jako energetika. Není divu. Je páteří infrastruktury každého státu, rozhoduje o úrovni jeho ekonomiky a celkovém fungování. Energetika tím pádem představuje i nebývale silné politikum, zvláště v podmínkách globalizovaného světa. Česká republika přirozeně není výjimkou.

proto každoročně odborníci z tohoto oboru na řadě konferencí diskutují o tom, jak do budoucna co nejlépe skloubit požadavky na plynulé zásobování průmyslu, domácností i dalších odběratelů s hledisky efektivní výroby a distribuce. A to vše při zachování přijatelných cen, respektování maximální možné ochrany životního prostředí, kterému v uplynulém půlstoletí dal provoz energetických zdrojů řádně zabrat. Znečištění ovzduší, produkce emisí CO2 a oteplování planety Země budiž dostatečným varováním.

Jasná preference jádra

Tepelné a jaderné elektrárny na jedné straně, obnovitelné zdroje energie na straně druhé. Byť mají obě strany své příznivce a zastánce, v malých českých poměrech se neobejdeme ani bez tradiční těžké „klasiky“, ani bez „zelených“ zdrojů. Ať se to někomu líbí nebo ne, k stěžejním pilířům českého energetického mixu patří a nadále bude patřit jaderná energetika. Představuje totiž zdroj, zajišťující stabilní dodávky čisté energie v základním zatížení sítě. Byť jsou obnovitelné zdroje určitě příslibem do budoucna, za stávajících podmínek na ně nelze výhradně spoléhat. I proto by v blízké budoucnosti mělo v ČR až 50 % vyrobené elektřiny pocházet z jaderných zdrojů. Ostatně potvrzuje to Aktualizovaná státní energetická koncepce, stejně jako Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR. Podle těchto strategických vládních dokumentů má jádro postupně nahradit provoz tepelných elektráren, spalujících uhlí. Proto je v plánu dostavba dvou nových bloků temelínské jaderné elektrárny, s rozšířením výrobní kapacity se počítá také v provozně starších Dukovanech.

A co obnovitelné zdroje?

Obnovitelné neboli alternativní zdroje energie jsou fenoménem posledního desetiletí. Požadavek na jejich maximální využívání EU vtělila jako jeden z klíčových bodů do své energetické politiky. Pro ilustraci postačí výzkum provedený statistickým úřadem EU: Podle Eurostatu vnímá zvyšování podílu alternativních zdrojů energie na celkovém objemu spotřeby energie jako jeden z hlavních úkolů devět z deseti vlád členských zemí EU. Tolik evropský pohled. Solární, větrné a malé vodní zdroje či využití biomasy. To vše v českých podmínkách máme a řada podnikatelských subjektů se provozováním takových zařízení slušně živí. Boom menších decentralizovaných elektráren přinesl do energetického mixu sice nemalé obohacení, ale na druhé strany i řadu problémů. Jak technického rázu (výkyvy v dodávkách do přenosové soustavy v závislosti na příznivých či nepříznivých klimatických podmínkách), tak rázu legislativního a také finančního (výkupní ceny a podpora obnovitelných zdrojů jsou často diskutovaným tématem jak mezi podnikateli, tak mezi politiky). V energetickém mixu ČR přitom objem vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů dosahuje zhruba 13 %. Nakolik budou tato procenta růst, to ukáže nejbližší budoucnost.