Pilíře české elektrotechniky: Silnoproud a automatizace

Různé typy elektromotorů tvoří důležitou součást výrobního portfolia tuzemského elektrotechnického průmyslu. Foto: Siemens

Český elektrotechnický průmysl je skutečným fenoménem tuzemské ekonomiky. Má punc bohaté tradice, špičkové kvality a úspěchu na zahraničních trzích. K výbornému renomé přispívá nemálo firem, přinášejících řešení, která jsou ve světě v dobrém slova smyslu nevídaná.

Které oblasti české elektrotechnické produkce jsou klíčové? Co stojí za úspěchem českých výrobců a jaké limity je brzdí? O tom v rozhovoru pro Lobby hovoří Jan Prokš, ředitel Elektrotechnické asociace České republiky.

Můžete zhodnotit v jaké kondici je český elektrotechnický průmysl?

Stručně řečeno – ve výborné! Když se podíváme na naše národní nebo i celoevropské statistiky, v naší zemi je elektrotechnický průmysl nejvýznamnějším oborem, hned po sektoru automotive. Tak velký podíl zpracovatelského průmyslu a elektrotechniky jako v České republice je v Evropě nevídaný. Jediné, co nás trápí, je nedostatek lidí, kteří jsou ochotni v sektoru elektrotechniky pracovat. To je brzda, která elektrotechnickému oboru brání v rozletu. Možná je to ale určitá přirozená, zpětná vazba bránící přehřátí, které mohlo být nebezpečné.

Které oblasti elektrotechnického průmyslu se dají v současnosti považovat za dominantní?

V České republice jsme zvyklí elektrotechnický průmysl dělit do čtyř kategorií: Jde o silnoproud, slaboproud, měřicí přístroje a automatizaci a výpočetní techniku. Pokud jde o posledně jmenovanou oblast výpočetní techniky – je významná z pohledu ekonomických ukazatelů. Ale zároveň to jsou u nás zejména výroby asijských firem – čínských, korejských nebo tchajwanských. V tom nevidíme velkou přidanou hodnotu, protože jde spíše o montovny. Takže jestli něco v naší zemi umíme opravdu dobře, je to silnoproudá elektrotechnika. Především transformátory, elektromotory či elektrické pohony. Do této oblasti patří rovněž škála zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny. V tomto odvětví je Česká republika bezesporu konkurenceschopná v celosvětové úrovni. Druhým oborem, v němž jsme extrémně šikovní, je automatizace. Máme u nás dost firem, přinášejících řešení, která jsou ve světě v dobrém slova smyslu nevídaná. V tomto směru máme bohatou tradici, daří se nám navazovat na vše dobré, co u nás před dávnou dobou vybudovali pánové Křižík, Kolben, Daněk, Sousedík a další osobnosti. Takže krátce shrnuto – silnoproud a automatizace jsou u nás zcela dominantními obory.

Když se řekne průmyslová výroba, téměř vždy se zdůrazňuje potřeba její přidané hodnoty. Jak si v tomto směru vedou české elektrotechnické firmy?

Ekonomové v případě přidané hodnoty poukazují na tzv. U křivku – tedy velké široké písmeno U, které reprezentuje přidanou hodnotu výrobku. První levá vertikála představuje vývoj, spodní horizontála zobrazuje následnou výrobu a druhá vertikála reprezentuje prodej. Nejvyšší přidané hodnoty se dosahuje při návrzích a vývoji. Vlastní výroba sama o sobě nemá příliš velkou přidanou hodnotu, což je docela logické. Značnou výhodu tak mají firmy, které dokážou své produkty samy vyvinout a zejména je umějí zobchodovat. Což se ne vždy daří a často se řešení českých firem obchodují přes partnery, většinou sídlícími v Německu. A to z důvodu skutečnosti, že sami výrobci nejsou dostatečně šikovnými obchodníky. Proto prodávají svoje výrobky do celého světa, ale přes německého partnera. V praxi existuje ještě jedna varianta: Elektrotechnické továrny a výrobní provozy na našem území jsou součástí nadnárodních koncernů, které si obchod řeší centrálně a v České republice jen zadávají výrobu.

V čem lze spatřovat konkurenční výhodu našich firem?

Jak už jsem maličko naznačil, před více než sto lety se u nás rozvíjelo technické myšlení, uplatňované a náležitě zúročené v elektrotechnických a strojírenských firmách, vybudovaných významnými průmyslníky. Technické myšlení a technické znalosti se sice dají naučit, ale trvá to dlouho, což je vidět například v zemích, kde průmysl vznikl podstatně později než u nás. U nás technický duch již léta máme, jde o nehmatatelné fluidum, které bychom si měli chránit.
Máte nepochybně pravdu, ale bude mít kdo tradici dále rozvíjet? Tím narážím na problém personálních limitů ve vašem oboru, který jste již zmínil.
Nejde jen o oblast elektrotechniky, v současné době chybí zaměstnanci ve všech oborech. Je zřejmé, že český průmysl dosáhl svých výrobních limitů a pokud zásadním způsobem nezměníme demografické parametry, situace se podstatně nezmění. Samozřejmě bychom si přáli, aby co nejvíce mladých lidí se věnovalo technickým oborům, jsem si jistý, že technika má budoucnost. Nabízí prestižní zaměstnání, kde se lidé setkají se zajímavými projekty, podívají se do světa, budou se pohybovat ve světové špičce. Což mnoho jiných oborů nenabízí. Je samozřejmě otázka, zda při nepříznivém demografickém vývoji se dá situace zlepšit náborem lidí ze států mimo země EU.

Nakolik může za této situace pomoci zavádění nových technologií, které mohou chybějící pracovníky nahradit?

Pokud nám něco v technice může pomoci, pak je to automatizace výroby, automatizace rozhodování a automatizace řízení provozů. Jde o procesy, které u nás existují již dlouho. Dnes jim slavnostně říkáme Průmysl 4.0, který na rozdíl od automatizace přidává ještě některé další atributy. Zejména horizontální komunikaci mezi stroji, linkami, továrnami, firmami bez zásahů managementu, pouze v nastavených koridorech. Komunikace v celém hodnotovém řetězci – od zákazníka až po výrobu a na druhé straně až po likvidaci daného výrobku po skončení jeho životnosti – to je proces, jenž dělá Průmysl 4.0 Průmyslem 4.0. Nejde tedy jen o automatizaci, ta je pouze nástrojem. Vše, co zmiňuji, vidíme jako příležitost, že těžkou práci za nás budou dělat automaty a v menším počtu lidí budeme moci tyto procesy řídit a kontrolovat, když to hodně zjednoduším. Takže, mám-li odpovědět na položenou otázku, ano, nové technologie budou hrát prim a pomohou firmám překonat absenci potřebných lidí. Bez nich se to nepodaří. A co víc – bez uvedených technologií se výrobní společnosti neudrží ve světové konkurenci.

Dá se očekávat, že s nástupem nových technologií bude potřeba do českých elektrotechnických firem ještě nově investovat?
Ano, ale nelze paušalizovat. Jsou u nás fabriky, které jsou na špičkové úrovni, technologicky perfektně vybavené a fakticky hotové, v současnosti už v nich není co vymýšlet. Ale na druhé straně výrobního spektra jsou stále ještě provozy, které představují dědictví minulosti, kdy poslední investice proběhla před desítkami let. A samozřejmě jsou i továrny, které se pohybují mezi těmito dvěma extrémy. Takže investice určitě potřeba budou, viděl bych to spíše jako přirozenou obnovu ve firmách, neboť všechny stroje mají svůj přirozený cyklus, kdy jsou schopny správně fungovat a vyrábět. A pokud dochází k obměně, musí být vyvolána nějakou racionální potřebou. Buď má stroj nedostačující parametry, případně ho nelze zapojit do automatizačního procesu. Bez špičkové technologie a bez kvalitních lidí dnes nelze uspět. V elektrotechnice to platí dvojnásobně. Tím spíš v globalizovaném světě, kde je obrovská konkurence. Myslím, že čistícím procesem, kdy některé firmy musely skončit, jsme si již prošli a věřím, že firem, které to ještě potká, bude minimum.

Loňský rok představoval mimořádně příznivé období pro český export, jehož objem byl rekordní. Svůj podíl na úspěchu měl i elektrotechnický průmysl. V jakých teritoriích se mu exportně nejvíce daří?

Export je pro náš obor klíčový, neboť český trh je malý, a domácí spotřeba je relativně nízká. Na export míří 80 % tuzemské elektrotechnické produkce. Z toho přibližně 35 % jde do Německa a další velká část do států EU. Výhody jsou zřejmé. Zeměpisná blízkost a především jednotný hospodářský prostor, který snižuje náročnost při „papírování“ oproti vývozům mimo EU. V některých případech je export řešen tak, že mnohé dceřiné firmy dodávají zboží svým matkám, které z českých výrobků sestaví vyšší finální celek, jenž je následně reexportován do světa. Stává se nám, že vidíme ve světě české výrobky, ovšem s nálepkami velkých nadnárodních korporací.

A pokud jde o vývozy do jiných teritorií?

Jsou již víceméně roztříštěné a hodně individuální. Některé firmy jsou úspěšné v Rusku, některé na Kubě, jiné mají odbytiště v Íránu, Číně nebo v Latinské Americe. Když vezmeme například plzeňskou firmu ETD Transformátory, je úspěšná se svými transformátory na Kubě, TES Vsetín vyváží pohony do Kanady, holešovská firma Elko EP zajišťuje instalace v mrakodrapech v Dubaji, a tak bych mohl ve výčtu pokračovat. Záleží na specializaci konkrétní firmy, na tom, jak má šikovné obchodníky nebo zda disponuje osobními vazbami v daném teritoriu.

V čem může elektrotechnickým firmám k prosperitě pomoci činnost vaše asociace?

Sdružujeme přes 70 elektrotechnických firem, z více než dvou třetin jde o výrobní firmy, ostatní jsou poskytovateli služeb. Naším posláním je prosazovat společné zájmy firem vůči státní správě, jsme aktivní při tvorbě a připomínkování legislativy, máme pracovní skupiny pro tvorbu různých norem a související činnosti. A samozřejmě připravujeme pro naše členy sadu činností, které možná nejsou tak koncepční, nicméně ovlivňují praktický život firem. Například pro naše členy kupujeme elektřinu a plyn na komoditní burze. Firmy tak dosáhnou na úplně jiné ceny než při bilaterálních jednáních. A příznivá cena energie je zejména v případě výrobních firem docela zásadní. Rovněž monitorujeme všechny veřejné zakázky v České republice, protřídíme je a našim členům dáme vědět o tendrech, které se týkají jejich oboru podnikání. Máme systém různých setkávání – od pracovních seminářů přes konference až po valné hromady, na které chodí významní hosté z oblasti politiky a byznysu. Například náměstci ministrů nás informují o strategiích, zástupci ČNB zase třeba o vývoji vztahů koruny k euru, objasnili nám podstatu kurzového závazku, s jehož dopadem se samozřejmě firmy musely co nejlépe vypořádat. Máme pracovní skupinu pro dohled nad trhem, spolupracujeme s výzkumem, vývojem, organizací veletrhů apod. Velkou a důležitou součástí naší činnosti je i výměna zkušeností mezi firmami. Z tohoto stručného výčtu je zřejmé, že všestranně usilujeme o posílení dobrého jména a profesionality českého elektrotechnického průmyslu.

Otevřít oči mladým lidem

„Elektrotechnika je oborem budoucnosti, proto je pro nás naprosto zásadní spolupráce se školami, kterou bereme jako naši nepsanou povinnost. Snažíme se otevřít oči mladým lidem, kteří možná ani nevědí, že nějaké elektrotechnické školy existují. Podporujeme ale i zájem o ostatní druhy škol, protože v elektrotechnických firmách se uplatní i lidé netechnického vzdělání. Využijí v nich znalostí jazyků, práva, ekonomie a dalších oborů,“ říká Jan Prokš, ředitel Elektrotechnické asociace České republiky. V tomto směru má asociace opravdu nemálo práce zejména s bouráním starých, zažitých představ. Dnešní práce v elektrotechnickém průmyslu už dávno není spojena s ranním vstáváním na šestou a umaštěnými montérkami. „Tento obraz ve společnosti stále přetrvává a my usilujeme o změnu pohledu,“ dodává Jan Prokš. Změna pohledu je opravdu na místě. Vždyť dnešní firmy – to jsou moderní čisté provozy, vybavené špičkovými technologiemi, v nichž se mohou lidé seberealizovat a vydělat si velmi pěkné peníze.