Sdílená ekonomika: Rovné podmínky nejen pro taxíky

Pojem sdílená ekonomika je sice ponejvíce spojován s konkurenčním bojem na poli taxislužby, ale týká se řady dalších oblastí Foto: www.freeimages.com

Trend, který nabírá na síle a rozhodně se netýká jen pražské taxislužby, díky níž se zřejmě nejvíce zapsal do povědomí veřejnosti. Sdílená ekonomika z nemalé části mění pohled na oblast podnikání a výstižné je v tomto směru stanovisko Hospodářské komory ČR (HK ČR): Fenomén sdílené ekonomiky je jen přirozenou reakcí na přeregulovanost některých odvětví na trhu.

Za frekventovaným termínem se skrývá model podnikání, postavený na pronájmu, výměnách anebo i sdílení majetku. Sdílená ekonomika se začala objevovat po roce 2000, kdy někteří odborníci poukazovali na omezené zdroje, rostoucí poptávku a moderní informační technologie, které jsou schopné v reálném čase propojit poptávku a nabídku. Sdílená ekonomika je tak vlastně dítětem internetové éry. Úspěšně se rozvíjí v USA, Číně a dalších velkých zemích. Uživatelů i fungujících projektů postupně přibývá také v českých podmínkách. Nejde přitom jen o medializovanou firmu Uber, ale zejména o desítky českých startupů.

Taxi a nový zákon

Narovnat podmínky mezi klasickou taxislužbou a jejími alternativními provozovateli typu Uber či Taxify – to je meritum problému, o němž s protestujícími pražskými taxikáři jednal premiér Andrej Babiš i ministr dopravy Dan Ťok. Ten měl vizi provést poměrně rychlou změnu zákonu o silniční dopravě, který by umožnil taxislužbám při komerční přepravě využívat místo taxametru mobilní aplikaci. Zároveň by ale nová právní úprava zavedla odpovědnost zprostředkovatelů taxislužby za své řidiče.

Jenže ministr dopravy s návrhem na zrychlené projednání potřebné novely narazil při jednání se zástupci politických stran a hnutí, zastoupených v Poslanecké sněmovně. Ty nechtějí žádný kvapík a jsou pro řádný legislativní proces, jehož výsledkem by měla být komplexní novela zákona o silniční dopravě. Tím by nová právní úprava mohla začít platit nejspíše až za rok. Legislativní iniciativu v tomto směru projevil i pražský magistrát, který se do úpravy podmínek pro taxislužbu vložil, objevují se i další návrhy. S jakým úspěchem se setkají zatím těžko předvídat.

„Chceme, aby všichni poskytovatelé těchto dopravních služeb měli rovné podmínky na trhu. Umožníme použití aplikace, kdy si cestující před jízdou odsouhlasí konečnou cenu za přepravu, kterou zaplatí bezhotovostně. Zároveň ale zavedeme povinnost provozovatelů takových aplikací, že mohou zprostředkovat pouze legální taxislužbu a musejí si uchovávat data o poskytnutých službách,“ uvedl ministr dopravy Dan Ťok.

Vyjasnit pravidla

Sdílená ekonomika není přirozeně jen otázka osobní přepravy. Týká třeba ubytovacích služeb, doručování zásilek i dalších oblastí. Podle studie společnosti Deloitte se sdílená ekonomika v ČR aktuálně podílí na 0,02 až 0,04 % HDP, její potenciál je přitom až 1,19 % HDP, což odpovídá necelým 60 miliardám korun. I proto HK ČR finalizuje doporučení pro rozvoj sdílené ekonomiky adresované vládě.

Že je třeba zpřesnit pravidla pro tento segment podnikání, s tím souhlasí i Česká asociace sdílené ekonomiky (ČASE). Doporučuje především jasně stanovit hranici přivýdělku ve sdílené ekonomice. Pod touto hranicí by měli uživatelé podléhat zjednodušenému režimu v daňových i pojistných odvodech, neměli by ani potřebovat živnostenské oprávnění. „Ze zkušeností našich členů víme, že uživatelé služeb sdílené ekonomiky si velmi často nejsou jisti, jaká pravidla se na ně vztahují a jaká ne. Právní rámec je v této oblasti totiž velmi nejasný a ve veřejné diskusi se hovoří jen o dvou velkých nadnárodních značkách a trochu se opomíjí obrovský potenciál desítek menších firem na trhu,“ říká Patrik Czetö, předseda ČASE.

Nepřehnat regulaci

HK ČR zastává stanovisko, prosazující kultivované a férové podnikatelské prostředí. Obě strany, tedy klasičtí podnikatelé a alternativní provozovatelé, by měli mít rovné podmínky při menším objemu regulací, které podnikání dusí. Právě shoda ve stanoviscích tradičních a nových firem je předpokladem pro nastavení potřebných pravidel. A stát by je měl vzít jako závazná. Tento pohled je i výzvou pro firmy zejména ze sdílené ekonomiky, které se staví proti jakékoliv regulaci. Ostatně, na mnohých příkladech ze zahraničí je vidět, že kdo podmínky dodržovat nechce, tomu je podnikání zakázáno.

 

Současně ale HK ČR varuje před ukvapenou regulací, která by mohla celý trh výrazně pokřivit a poškodit i spotřebitele. Případná regulace sdílené ekonomiky by vzhledem k jejímu globálnímu charakteru měla být podle Komory koordinována alespoň na úrovni EU.

 

Že je sdílená ekonomika živým tématem, o tom svědčí i aktivita ČASE, která připravila návrh tzv. miniživnosti. Ta by představovala zjednodušenou formu živnosti a byla pro poskytovatele sdíleného ubytování, přepravy a dalších služeb administrativně nenáročná. „Ideálním řešením by podle nás bylo, kdyby si lidé mohli tuto miniživnost vyřídit on-line,“ dodává Patrik Czetö. „Věříme, že nová vláda by mohla nastartovat proces digitalizace státní správy a podpořit tak i rozvoj sdílené ekonomiky, která je v této oblasti zatím o krok napřed.“

ksm