Jaké je současné české hospodářství, v čem jsou jeho rizika a proč je zvyšování mezd ve státní sféře nedomyšlené a pro budoucnost svým způsobem riskantní? Nad těmito otázkami se pro Lobby zamýšlí Rostislav Dvořák, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev.
Celých šest let, která pracuji v Praze, vysvětluji, proč je pro české hospodářství nebezpečné zvýhodňovat na úkor českých firem firmy v držení zahraničního kapitálu, ba dokonce předávat do cizích rukou strategicky důležité podniky, jako jsou například energetické koncerny, vodárny nebo čistírny odpadních vod. Mluvím o tom na vládní tripartitě, při jednáních se zástupci ministerstev, na úrovni krajů, ale odezva je žalostná. Mé argumenty jsou sice brány v potaz, ale nejsou přijímána téměř žádná skutečně účinná řešení. Chybí politická vůle změnit současnou 20 let zaběhlou mašinérii, která nerespektuje potřeby českého hospodářství, státu a často i občanské veřejnosti.
Limity výhodnosti
Je obecně známo, že 40 % českého průmyslu je pod vlivem automobilového průmyslu. To je obrovské procento. Ekonomové a finančníci (a bohužel už méně česká vláda a ministerstva) mají z této skutečnosti opodstatněnou obavu. Dnes jsou výsledky automobilového průmyslu dobré, ale je zde hrozba krizového vývoje, protože konjunktura, jak historie potvrzuje, není věčná. Pokud automobilový průmysl ovládá ze 40 % české hospodářství a zaměstnanost a něco by se v něm „semlelo“, mohlo by to mít na naši zemi a její finanční zdroje významný dopad.
České hospodářství je z 65 % pod vlivem zahraničního kapitálu prostřednictvím českých filiálek, jejichž mateřské firmy sídlí v zahraničí, a pouze 35 % obratu našeho hospodářství (v širokém slova smyslu) je tvořeno podniky v českých rukou. Osobní náklady (ve zkratce řečeno mzdové náklady) v zahraničních firmách jsou v jejich mateřských zemích přibližně 2,4x vyšší než v Česku. Znamená to, že tyto zahraniční firmy mají poměrně slušný potenciál zvyšovat mzdy ve svých českých pobočkách. Samozřejmě že i tyto cizí firmy se řídí něčím, co bych nazval limity výhodnosti. Jedním z těchto limitů jsou nízké mzdy v Česku, dalším je česká kvalitní a kvalifikovaná pracovní síla, se kterou však začínáme mít potíže. K limitům výhodnosti pro zahraniční kapitál patří i pobídky a daňový systém, stabilita hospodářství a další. Dokud tyto limity výhodnosti ponesou zahraničním investorům profit, budou mít zájem u nás být. Nicméně skutečnost 2,4x vyšších mezd v mateřských zemích znamená, že nadnárodní společnosti mohou ve svých českých filiálkách mzdy významně zvyšovat a to na českém pracovním trhu s nedostatkem pracovníků znamená, že lidé budou postupně odcházet z těch firem, kde na zvyšování platů nejsou dostatečné zdroje.
Konjunktura není věčná
Průměrná mzda v ČR v roce 2016 byla 27 589 Kč. V průmyslu představovala ke stejnému datu 29 376 Kč, ale v průmyslu v českých rukách byla průměrná mzda pouze 23 265 Kč. Znamená to, že zaměstnanci v českých firmách berou podstatně méně než ve firmách zahraničních. České firmy bohužel od 90. let pracují ve velké většině ve mzdě a při výrobě komponent pro zahraničí, nemají vlastní finální produkt a mají nízkou přidanou hodnotu. Je tedy evidentní, že odliv lidí z českých firem bude pokračovat a tato situace může vést spolu s vlivem nedostatku pracovníků na trhu práce k postupné likvidaci průmyslu v českých rukách.
Český stát má v současné době na výplatní pásce (platí mzdu) 626 tisíc lidí. Průměrný plat v rámci oněch 626 tisíc státních zaměstnanců od 1. listopadu 2017 činí 32 500 Kč. Je tedy výrazně vyšší než průměrný plat v průmyslu. Jsme tím v rámci ekonomicky rozvinutých zemí výjimkou, protože v nich není ve státní struktuře platová hladina vyšší než v průmyslu. Vláda zvyšovala mzdy, aniž bychom měli výhledově zajištěné jejich dlouhodobé krytí. Jak jsem zmínil, zažíváme konjunkturu a „projíst“ peníze v době konjunktury je velká chyba. Měly by jít do investic a mělo by tam směřovat i těch 50 miliard korun, které vláda schválila v rozpočtu na příští rok jako deficit. Potom bych nad deficitem rozpočtu mohl přimhouřit oko, ale takhle nemohu a musím říci, že vláda rozhodla špatně. Co bude dělat, až konjunktura nebude? To je několik ekonomických informací, nad nimiž se stačí trochu zamyslet, a dospějete k výsledku, jakou má perspektivu české hospodářství. Samozřejmě to není problém pouze poslední vlády, ale téměř všech vlád předchozích.
Nutnost změn
Kdo a kdy se odhodlá k provedení změn? A půjde to vůbec ještě? Na tak velké změny nebude stačit jedno volební období. Najde se politická síla a budou vůbec naši politici schopni přijmout politickou dohodu k realizaci projektu restrukturalizace hospodářství, který si vyžádá víc jak 10 let? V 90. letech jsem podporu zahraničních investorů chápal, ale v současné situaci není na místě. Další stamiliardy korun tvořených v ČR budou tedy putovat do zahraničí a posilovat tam životní úroveň, a když slyším odboráře horovat o záměru vyrovnat se mzdami západním ekonomikám, musím říci, že takové, byť líbivé politické proklamace, jsou mimo realitu. Pokud chcete opravdu zajistit vyšší mzdy v ČR, zaměřte se na podporu restrukturalizace hospodářství směřující k růstu přidané hodnoty, produktivity práce a rentability – a podpořte české firmy.
Rostislav Dvořák, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev
Rostislav Dvořák
Foto: SČMVD