Ideální obal: sám prodává a šetří přírodu

Obal sloužil zprvu pouze k ochraně. Vydlabané tykve nebo listy, keramiku či cínové nádoby však smetly plasty. Moderní doba totiž na obal klade čím dál tím větší nároky. Obal tak musí prodávat, podávat informace, co je v něm, musí být šetrný k životnímu prostředí, musí zákazníkovi nabídnou maximální spotřebitelský komfort... musí být zkrátka IN.

Pokud všechny požadované vlastnosti obal má a můžeme mu tedy pomyslnou exkluzivní nálepku IN přiznat, začne nekonečný proces jeho vylepšování, dolaďování, zkvalitňování... a také ochrany, protože dobrá značka a s ní i dobrý obal svádí ostatní k napodobování. Kořeny falešných značek dohledáme už v dobách zámořských objevů a s nimi i propojení obchodní sítě, která dnes snese označení celosvětová.

Obal jako vlastnictví

S globálním charakterem obchodu se samozřejmě vynořily i problémy související s ochranou značky. Tu základní a v podstatě i jedinou může zajistit právě obal. Průmysl věnující se obalové technice proto v současnosti skýtá mnoho možností ochranných prvků, které v naprosté většině pomohou odlišit originál od falza. S trochou nadsázky tak lze říci, že pomocí obalu můžeme odlišit produkt od padělku stejně, jako je tomu v případě ochrany bankovek.

Existují totiž jednodušší, ale i složitější – přímo rafinované – možnosti či kombinace možností, kterak svůj výrobek odlišit od padělku. Jednodušší technologie jsou samozřejmě také dostupnější. Můžeme mezi nimi jmenovat třeba UV fluorescenční ochranu (ultrafialové záření změní charakter barvy na obalu), technologii Pen Ink (zjednodušeně jde o neviditelný inkoust, který se při potření správného místa na obalu speciální chemickou látkou na určitou dobu zbarví) nebo třeba takzvané číslování (slouží k označení vnějších obalů jedinečnou číselnou řadou).

Samostatnou kapitolou jsou pak také ochranné známky, které zcela jistě reprezentují to nejcennější, čím se může společnost pochlubit. Jde o firemní zlato. Právě ochranná známka pomáhá odlišovat výrobky od konkurence, byť mají podobný charakter. Může jí být slovo, logo, specifická kombinace písma a grafiky nebo třeba jedinečný tvar výrobku či obalu.

Není nutné ani připomínat, že úspěšná značka láká k napodobování. A právě na její ochranu pamatuje legislativa zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Ten definuje ochrannou známku jako „jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a způsob její ochrany“.

„Démon“ jménem Ekologie

Na jinou ochranu, tentokrát na ochranu životního prostředí, existuje ve spojení s obalovým průmyslem také množství paragrafů. Podle obalového experta Vlado Volka z Obalového institutu SYBA je však ekologie v obalářství jako fenomén poslední doby spíš nafouknutá bublina. Nároky, které s sebou nese ekologické lobby, se totiž v praxi často ukáží jako nevyužitelné, nebo dokonce kontraproduktivní. „Z hlediska direktivy o obalech a obalových odpadech a potažmo našeho zákona o obalech musíte u každého obalu, který umísťujete na trh, který prodáváte, prozkoumat a doložit, že nezatěžuje životní prostředí,“ shrnuje základní legislativní požadavek Volek. „Nelze si však nevšimnout, že se to zvrhává ve formální záležitost, dokonce bych řekl slohové cvičení,“ kritizuje současnou úpravu.

Trendy k ochraně životního prostředí a spotřebitele totiž začaly žít svým vlastním životem. Na módní vlnu se navíc navěsil velký aparát, z něhož se stal postupně těžce oddechující kolos. „Prakticky nenajdete firmu, která by o sobě na webových stránkách nebo v jiných propagačních materiálech netvrdila, že je ekologicky příznivá. Žijeme v reálném světě a ten vyžaduje šetrnost k přírodě a všichni podle toho reagují,“ připomíná Volek.

Jeho slova ilustruje třeba i fakt, že v případě žádosti o finanční podporu z evropských fondů patří mezi hlavní nároky na žadatele i potvrzení o tom, že třídíte odpad a chováte se ekologicky a užíváte ekologicky šetrné metody (třeba vedle kolonky o neutlačování žen v zaměstnání). „Samozřejmě nikdo nenapíše, že ne, protože jinak ani nemusí dávat přihlášku,“ zmiňuje Volek. Takže se objevuje „ekologie pro formu“.

Jediným stoprocentním argumentem, který umí výrobce přimět k ekologičtějšímu chování, jsou, jak jinak, peníze. Management totiž nakonec sám přizpůsobí výrobu ekologickým potřebám, jestliže si spočítá, že se mu to vyplatí. Ať už ve výrobních nákladech, nebo prostě v tom, že zákazník upřednostní k přírodě šetrný obal. „Myšlenky na ochranu prostředí mohou fungovat jako motor. Proces recyklace probíhá ekonomicky spontánně,“ vysvětluje Volek.

Direktivní požadavky na obal – třeba ty ekologické – zkrátka ne tak úplně fungují. Přes všechna nařízení nakonec stejně zůstává pro obal klíčovým faktorem marketing. „Můžete mít totiž zubní pastu sebelépe ekologicky a šetrně zabalenou, pokud pak zůstane v regálu, tak se stává odpadem včetně obalu, čili životní prostředí příliš neušetříte,“ uzavírá Volek.

Odpadové politikum

Obaly jsou prostě fenoménem, dokonce i ekologickým, a tak se ani jim nevyhnulo politické handrkování. Velké vášně totiž vzbudil návrh někdejšího ministra životního prostření Martina Bursíka, který v době, kdy vedl úřad, navrhl úpravy zákona, z nichž vyplývalo, že by na většinu lahví a obalů na nápoje měly být zavedeny zálohy – jak je známe kupříkladu u lahví od piva. Jednat se mělo především o PET lahve. „S tříděním jsme na maximu a není jiná šance, jak zvýšit procento vytříděných obalů,“ hájil svůj návrh Bursík. Inspiraci našli zelený ministr a jeho úředníci třeba ve Skandinávii či v Německu, kde podobné opatření platí. A funguje. Nové zálohování mělo podle nich přispět k ještě většímu procentu skutečně zrecyklovaných obalů.

Silná lobby nadnárodních řetězců však nakonec zvítězila. Obchodníkům mimo jiné vadilo, že by jim s novým opatřením vzrostly náklady a že by se jim zvětšila práce se zálohovým systémem. Obavu však měli i samotní výrobci nápojů, protože by se zavedením novinek zřejmě klesl zájem o jejich výrobky, neboť by se zvýšila jejich cena. V neposlední řadě se pozitivně k Bursíkovu návrhu nestavěly ani obce. Těm by pro změnu „plošné zálohování lahví“ výrazně zkomplikovalo projekt třídění odpadu, z něhož financují svozy komunálního odpadu.

Podle Bursíka negativní stanovisko jeho nástupců, kteří návrh smetli ze stolu, přispěje k tomu, že se procento vytříděného obalu v Česku definitivně zastaví. Přestože patříme ve třídění víceméně k evropské špičce, ani zdaleka nedosahujeme výsledků jako třeba Švédi. Zatímco v Česku bylo loni vytříděno téměř devětapadesát procent plastových obalů, ve Švédsku to bylo kolem pětaosmdesáti procent. Přestože se počet sběrných kontejnerů v roce 2009 zvýšil už na 189 tisíc, množství vytříděného odpadu se v České republice po letech skokového růstu zastavilo.

Každý obyvatel Česka loni vytřídil v průměru 35,9 kilogramů a 70,9 procenta všech obalů, které byly na trh uvedeny. „Potvrzuje se tak, že dobrovolný systém třídění a recyklace je úspěšný,“ zhodnotil loňské výsledky tajemník Českého průmyslového sdružení pro obaly a životní prostředí Jan Bláha.

Krize otřásla i tříděním odpadů

A to i přes to, že do systému třídění a recyklace výrazně zasáhla krize, která snížila poptávku po druhotných surovinách. Jejich výkupní cena navíc rapidně klesla dolů. Ani těžkosti na trhu s druhotnými surovinami však nepřiměly Evropskou unii snížit roční kvóty pro tříděný odpad v jednotlivých zemích.

„Bohužel je nutné konstatovat, že se na lepší časy v oblasti cen druhotných surovin neblýská,“ tvrdí Šárka Nováková ze společnosti EKO-KOM, která v Česku provozuje systém zajišťující třídění, recyklaci a využití obalového odpadu. Ve srovnání s loňským rokem sice dochází k postupnému oživování poptávky po druhotných surovinách, ovšem rovnováha cen zůstává zhruba na polovičních cenách oproti minulosti. „Ceny druhotných surovin jsou nadále nízké, zatímco náklady spojené se sběrem a tříděním odpadů stále rostou,“ popisuje situaci Nováková.

Krize však ukázala, že systém třídění a využití odpadů v České republice je dobře a efektivně nastavený a je schopný fungovat i za velmi nepříznivých podmínek na trhu druhotných surovin. Lidé si za poslední léta zvykli třídit do barevných nádob a tento zvyk trvá i nadále navzdory ekonomickým výkyvům.

Přešlapující nanočástice

Kromě trendu ochrany přírody a spotřebitele vnímá obalový průmysl citlivě i neustále se vyvíjející technologicko-materiálový pokrok. Obalářství je schopné velmi rychle absorbovat nejnovější vědecké poznatky s evidentní snahou využít je pro zkvalitnění nabízených služeb. Proto se obalářům nevyhnul ani jeden z hitů posledních let zvaný nanotechnologie. Podle expertů však po počátečním raketovém nástupu vědecké novinky do odvětví obalů a obalové technologie nastává nyní spíše nejisté přešlapování na místě.

Důvod? Nikdo si zatím není jistý tím, jaké a zda vůbec nějaké nežádoucí účinky by mohlo využívání nanočástic v obalovém průmyslu mít. Připomeňme, že k materiálům nesoucím označení „nano“ patří částice o velikosti 10-9 m (tj. miliardtina metru), pro názornost asi tisícina tloušťky lidského vlasu. Nejistota panuje především v oblasti balení potravin.

„Ačkoli jsou nanotechnologie progresivně se rozvíjející oblast vědy a přináší převratné změny ve vlastnostech materiálů, chybí dosud systematické hodnocení rizika i metody objektivního hodnocení, a proto je namístě uplatňovat princip ‚předběžného rizika‘,“ uvedl ve svém příspěvku na obalové konferenci například Petr Šimek z Výzkumného ústavu potravinářského. Do jaké míry je obava z nanočástic v obalovém průmyslu opodstatněná, ukáže až čas.

Zákon o obalech i na vaši hlavu? Zákon o obalech už od roku 2002 klade dost velké nároky na některé podnikatele. V oblasti nakládání s obaly byl u nás zaveden velmi dobrý systém, který Českou republiku každoročně řadí mezi nejúspěšnější evropské státy. A také to znamená další administrativní zatížení pro podnikatele. Součástí systému je právě zákon o obalech 477/2001 Sb., který nabyl účinnosti v lednu 2002. Právně šlo o požadavek sladění legislativy zemí Evropské unie. Věcně je jeho účelem chránit životní prostředí. Zákon upravuje následující: - Určuje povinnosti výrobců, dovozců a distributorů obalů. - Určuje povinnost zajistit zpětný odběr obalů a využít odpad z obalů. - Definuje tzv. autorizovanou obalovou společnost a její práva a povinnosti. - Určuje povinnost podat návrh na zápis do seznamu osob, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky. - Stanovuje strukturu a způsob evidence obalů a ohlašovací povinnost. - Popisuje výkon státní správy v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů a určuje vykonavatele státní správy v této oblasti. - Popisuje sankční řízení a stanovuje ochranná opatření, opatření k nápravě a pokuty. Další novela zákona o obalech je přichystána s účinností od 1. 7. 2010. Je do ní vloženo nové ustanovení o tom, že instituce vykonávající státní správu v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů mohou získávat informace o jednotlivých kontrolovaných subjektech od Ministerstva vnitra ČR či Policie České republiky. Tato možnost dříve v zákoně chyběla. Vztahují se povinnosti zákona o obalech i na vaši firmu? Zákon se vztahuje na podnikající osoby (právnické či fyzické), tzn. ne na individuální spotřebitele – občany a domácnosti. Pokud při své podnikatelské činnosti uvádíte obaly, balené zboží nebo obalové prostředky na trh nebo do oběhu (definici těchto pojmů naleznete v § 4 zákona), musíte při tom postupovat podle pravidel daných tímto zákonem. Ta říkají, že to bude téměř vždy výrobce a dovozce, ale často i distributor a konečný maloobchodní prodejce obalu (obalem zde rozumíme jak samostatný, tj. prázdný obal, tak obal, v němž již balený výrobek je).

Míra recyklace a využití odpadů z obalů v roce 2009 papír                       94 % sklo                         73 % plasty                      59 % kovy                         50 % ostatní                    24 % celkem                   71 %

Struktura nevratných obalů v roce 2009 papír                      38 % sklo                        22 % plasty                     24 % kovy                          5 %  ostatní                   11 %