Sociální byznys coby alternativa

Sociální ekonomie a sociální ekonomika jsou dva zásadní pojmy, prostřednictvím kterých se dnes země Evropské unie pokoušejí uchopit sociální dimenzi trhu. Jde o důležité vykročení správným směrem - a ve světě funguje. Třebaže sociální podnikání je povětšinou vnímáno spíše ve vztahu k neziskovému sektoru, skutečnost má širší rozměr.

Potvrzuje to i Jaroslava Syrovátková z Technické univerzity v Liberci, která je mimo jiné hlavní manažerkou, koordinátorkou a lektorkou právě se rozbíhajícího evropského projektu Sociální podnikání - šance pro 3. tisíciletí.

Můžete uvést, v čem je vlastně sociální ekonomika jedinečná?

Především je protiváhou globální ekonomiky. Je její alternativou. Snaží se řešit zaměstnanost osob ohrožených vyloučením, sociální soudržnost a místní rozvoj. Jde tedy o základní aspekty života každého regionu, každého města, každé obce, ale i značné části firem, rodin i jednotlivců.

To je ale přece úkol státu, státní a místní samosprávy, a navíc je to široký prostor pro působnost řady neziskových organizací…

Ano. Zakladateli a provozovateli sociálních podniků jsou obce, obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení, ale svoji parketu zde nacházejí i fyzické osoby, některé společnosti s ručením omezeným i menší akciové společnosti. Krize totiž ukázala, že prakticky nikdo se nemůže spoléhat na staré jistoty: jistotu prosperity, jistotu zisku, jistotu zaměstnání...

V čem tedy tkví podstata sociálního podnikání? Jaká je definice sociální firmy?

Sociální podnikání se narozdíl od činnosti komerčních subjektů nezaměřuje primárně na vytváření zisku. Sociální podnik je podnik, který vyvíjí podnikatelskou činnost především za účelem naplňování sociálních cílů, pro které byl založen. Může vzniknout také prostřednictvím transformace již existujícího komerčního subjektu na sociální podnik. Veřejná prospěšnost sociálního podniku je dána například sociální nebo zdravotně sociální službou, kterou sociální podnik poskytuje, výchovnou či vzdělávací činností. Může se zabývat službami v oblasti sociální turistiky, zemědělskými aktivitami, zaměstnáváním lidí se zdravotním handicapem i dlouhodobě nezaměstnaných...

Čím může být oblast sociálního podnikání atraktivní pro menší a střední podnikatele?

Začneme-li od finanční motivace, sociální podnikání se bude i v důsledku stárnutí populace stávat čím dál tím víc nástrojem státem podporované politiky zaměstnanosti. Řada podnikatelů a živnostníků, kteří začínali s podnikáním kolem roku 1990, překročila věk 50 let, stejně jako třeba jejich rodinní příslušníci nebo zaměstnanci, s nimiž se do podnikání pouštěli. Už tímto faktem se dostávají do skupiny znevýhodněných osob. Připočteme-li k tomu přibývající zdravotní handicapy, většinou pouze středoškolské vzdělání, které je však dnes při hledání nového uplatnění nedostačující, převážně uživatelskou znalost výpočetní techniky a nepříliš dobrou znalost cizích jazyků, pochopíme, že pokud budou tyto osoby nuceny v důsledku krize ukončit své podnikání, stanou se těžko zaměstnatelnými. K tomu je potřeba přičíst fakt, že kdo byl zvyklý řídit sám sebe nebo druhé, rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost, mívá problém se zařadit do nového pracovního procesu jako řadový zaměstnanec. Pro tyto osoby může být transformace do podoby sociálního podniku zajímavým řešením. Sociální podniky zakládají občas jako svoji další aktivitu i úspěšní podnikatelé – je to jejich příspěvek světu, společnosti i pomoc lidem, kteří neměli v životě tolik štěstí...

Existují už nějaké konkrétní finanční pobídky?

V současné době je možné žádat o dotaci u Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které podporuje nové podnikatelské aktivity, jež přispívají ke snižování nezaměstnanosti. Podmínkou je, že 30 % zaměstnanců musí pocházet z některé z cílových skupin zahrnujících ohroženou mládež, příslušníky menšin, osoby bez domova, Romy, sociálně potřebné, uprchlíky či zdravotně handicapované. Podporované jsou také nové podnikatelské aktivity osob samostatně výdělečně činných, které zároveň patří mezi osoby uvedené v cílových skupinách.

Jaké podmínky musí firma splňovat, aby se mohla považovat za sociální?

Důležitým prvkem sociálního podnikání je maximální zapojení pracovníků do rozhodovacích procesů. Doporučován je princip 1 osoba = 1 hlas. Demokratické rozhodování není vždy snadným způsobem řízení, ale ve chvíli, kdy se lidé na základě kvalitní argumentace k něčemu sami rozhodnou, jsou většinou ochotni podílet se na realizaci přijatého s větším osobním nasazením. Ne příliš populárním se může zdát další požadavek – a to, že případný zisk musí být použit pro další rozvoj sociálního podniku, anebo pro naplňování jeho obecně prospěšných cílů. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR doporučuje minimálně 51 % zisku reinvestovat do sociálního podniku. Ceny jsou však v současné době stlačeny tak hluboko, že zisk je velmi nízký. Většina drobných podnikatelů stejně vrací převážnou část vygenerovaného zisku do svého podnikání, aby zajistila jeho udržitelnost. Dalším důležitým požadavkem je lokální orientace (uspokojování místních potřeb a využívání místních zdrojů) a odpovědnost za enviromentální dopady podnikání.

Liberecký kraj je jedním z prvních krajů, kde mohou zájemci absolvovat bezplatné vzdělávání zaměřené na problematiku sociálního podnikání a zakládání a řízení sociálních podniků.

Ano. Od října tohoto roku probíhá pilotní kurz vzdělávacího programu Sociální podnikání – šance pro 3. tisíciletí, jehož pořadatelem je Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta, katedra podnikové ekonomiky ve spolupráci s Asociací nestátních neziskových organizací Libereckého kraje – ANNOLK. Kurz je určen zájemcům z řad neziskových organizací, obcí, podnikatelských subjektů a fyzických osob a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Kromě osmi tématicky zaměřených modulů pro účastníky celého kurzu připravujeme aktivity, které budou otevřené zájemcům z řad širší veřejnosti. Internetové stránky projektu mají adresu: www.opvk.eu/sop3.

Dája Spalková