Nad návrhy politiků ekonomové pláčou

Návrh na progresivní zdanění není v evropském kontextu ničím výjimečným. ČSSD nepři-šla s daňovou revolucí a snaží se o úpravu daní dle západoevropského modelu.

Tento model však dobře funguje na vyspělých ekonomikách, které samy o sobě generují velké zisky a nepotřebují rychlý ekonomický růst. Naopak v zemích, které se snaží vyspělé ekonomiky dohánět, může progresivní zdanění prohloubit některé problémy.

Česká republika se potýká s masivním odlivem kapitálu do zahraničí. Ročně naše ekonomika přichází o více než 300 miliard korun. Problém je v tom, že firmy nereinvestují své zisky zpět do České republiky a raději je vyberou a odvezou za hranice. Navrhované progresivní zdanění tento problém ještě prohloubí. Pro mezinárodní firmy se Česko stane méně atraktivní, při-jdeme o nové investice a ekonomika se začne zadrhávat.

Progresivní zdanění firem je problematičtější než progresivní zdanění fyzických osob. Zatímco u firem riskujeme ztrátu investic, které se přelijí do jiných zemí, u fyzických osob jde hlavně o přerozdělování bohatství mezi lidmi. Návrhy ČSSD jsou navrženy tak, aby si o trochu polepšila většina obyvatel a o hodně pohoršila skupinka nejbohatších. To je politicky pochopitelné. Jako ekonom se však bojím, že nadměrné přerozdělování povede ke ztrátě motivací k práci a ve výsledku se bude snižovat celková produkce ekonomiky. Návrhy tak sice mohou zvyšovat sociální smír ve společnosti, ale také mohou snižovat ekonomický výkon.

Je dobře, že se v České republice začíná vést debata o daňovém systému a jeho výsledné podobě. Náš systém má řadu chyb a nedostatků a je třeba ho vylepšit. Pozornost by se však v prvé řadě měla věnovat tomu, jak celý systém zjednodušit, aby si každý dokázal spočítat, jaká je jeho daňová povinnost. Zavádění nových daňových pásem povede ke komplikacím. Ty ve výsledku neprospějí nikomu s výjimkou daňových poradců, kteří získají nové klienty.