Víno a pivo si konkurují jako kaviár a řízek

„Celosvětově se u vína střídá obliba bílých a červených vín. Amplituda změny se pohybuje mezi patnácti a dvaceti lety. Nedávno skončila ‚nadvláda‘ červených vín a narůstá obliba vín bílých. Současně se zvyšuje poptávka i po růžovém vínu,“ říká Jiří Sedlo, předseda Svazu vinařů České republiky.

Spotřeba vína v ČR roste, podle odhadů vašeho Svazu bude v roce 2010 činit dvacet litrů na hlavu. Je to pozitivní zpráva pro české pěstitele, nebo dává český konzument přednost zahraničnímu vínu?

Víte, pokud srovnáme spotřebu vína v České republice například s Lucemburskem, kde vypijí téměř 70 litrů, Švýcarskem (35 litrů) nebo Rakouskem (30 litrů vína), ukazuje se, že oněch 20 litrů na osobu a rok není až tak mnoho. Záměrně jsem přitom zmínil země s obdobným klimatem. Průměr celé EU totiž přesahuje 27 litrů na osobu a rok, ale v produkčních zemích, kam mi patříme, je vyšší. Z toho vyplývá, že u nás do budoucna očekáváme vyšší nárůst spotřeby vína. Naše produkce pokrývá s mírným kolísáním spotřebu v České republice asi z jedné třetiny, zbytek vína se musí dovážet, proto je jasné, že v českých domácnostech se vypije více cizího vína. Ale i v posledním roce, tedy během hospodářské krize, spotřeba tuzemského vína narostla.

 
Loňská úroda vína v tuzemsku je podle odhadů vinařů ve srovnání s rokem 2008 až o polovinu nižší. Jak je to však s kvalitou vína?

 
Co do množství byly předcházející dvě sklizně nadprůměrné. Ta poslední z loňského roku znamenala meziroční snížení množství hroznů z hektaru o jednu třetinu, oproti desetiletému průměru to bylo o 20 %. Zato kvalita byla mimořádná. Srovnatelně vysoká kvalita během posledních patnácti let byla jen v roce 2006. Takže se máme u vín ročníku 2009 na co těšit!

 
V polovině 90. let zaujímaly vinice v Česku zhruba 11 500 hektarů, nyní je to podstatně více. Čeští vinaři totiž před vstupem do EU, která výsadbu nových vinic omezuje, s podporou státu rozšířili plochy svých vinic. Domníváte se, že plocha je dnes pro české vinaře dostatečná?

Plocha vinohradů v ČR, těch registrovaných nad 0,1 hektaru, se těsně před vstupem do EU výrazně zvýšila, a to na necelých 18 tisíc hektarů. Bylo jasné, že plochu vinic lze zvýšit bez toho, abychom si zároveň vytvářeli nadprodukci. Pravidla EU ovšem členským zemím rozlohu vinic zvyšovat neumožňují a dojednat pro ČR výjimku nebylo možné. Vznikl proto vládní program, který podporoval urychlenou výsadbu nových vinic během několika let před rokem 2004. Na podporách se tehdy podílel rozpočet ministerstva zemědělství a k tomu vzniklý Vinařský fond, do kterého i sami vinaři přispívají. Šlo o čas, s odstupem několika let je ale jasné, že to byl správný krok. Na otázku, jestli je stávající plocha pro vinaře dostatečná, se těžko odpovídá, protože rozhodující není vinař, ale konzument – důležité je, zda má o naše víno zájem. Momentálně zájem díky poměru ceny a kvality má, v dovozu převažují levnější stolní vína a tuzemští vinaři se zaměřují na vyšší kvalitu.

 
Přestože nejsme v oblasti vína exportním státem, bodují naši výrobci na zahraničních soutěžích. Čím naše vína dokáží zaujmout?

Naše vína jsou aromatická, plná, vyvážená s přiměřeným obsahem alkoholu a kyselin. Jejich úspěch v zahraničí je logický, protože soutěže jsou objektivním porovnáním kvality vína z celého světa, a ta naše na přední místa patří. Pokud se ptáte, proč mají tak vysokou kvalitu, pak mohu uvést několik důvodů. Například vhodné klimatické podmínky, sever je výhodnější pro získávání aromatických látek, ale nejsevernější hranice je zase limitována zimními mrazy, jejich četností a z toho vyplývající rentabilitou pěstování révy. Určitě důležitou roli hraje i tisíciletá tradice našeho vinařství, využívání moderních technologií i regulovaný výnos hroznů. Například náš desetiletý průměr se pohybuje kolem 5,6 tuny na hektar, v EU je to kolem 7 tun a v USA, JAR či Austrálii dokonce 12 tun na hektar.

Máte pravdu, že prakticky na každé soutěži získáváme nějakou medaili, což je vzhledem k objemu naší produkce vína ve srovnání se světem rozhodně pěkné. Soutěže vín probíhají po celém světě, ale jen nad necelými 30 akcemi přebírá záštitu Mezinárodní organizace pro révu a víno. Na jedné z nich, Terravino v Izraeli, byla Česká republika dokonce vyhodnocena jako nejúspěšnější stát.

 
Vnímáte v současné době nějaký silný trend, ať už v ČR či celosvětově, který ovlivňuje oblast vinařství?

Celosvětově se u vína střídá obliba bílých a červených vín. Amplituda změny se pohybuje mezi patnácti a dvaceti lety. Nedávno skončila „nadvláda“ červených vín a narůstá obliba vín bílých. Současně se zvyšuje poptávka i po růžovém vínu. To potvrzuje i trend v České republice. Tak jako u ostatních potravin roste zájem o biovíno.

Jaké příležitosti a ohrožení čekáte v roce 2010?

Během roku 2010 bude postupně uváděno na náš trh tuzemské víno z poslední sklizně. Protože jde o mimořádný ročník, očekávám velký zájem konzumentů. Čeho se obávám – následků mrazů z posledního lednového týdne. Místy teplota klesla pod minus 20 stupňů Celsia, což je u teplomilné révy vinné vždy problém. Na vyhodnocení škod je ještě příliš brzy, ale budeme rádi, pokud budou poškozena pouze očka, nikoliv kmínky. Převedeno do srozumitelného jazyka to znamená, že letos bude sklizeň hroznů určitě nižší. Doufáme přitom, že vůbec nějaká bude. V tom horším případě by to znamenalo zapěstovat nové kmínky révy, což vyžaduje dva až tři roky. Dvoudenní mráz by tak mohl způsobit až tříletý výpadek ve sklizni. Poslední takový, snad i větší mráz přišel začátkem roku 1985, kdy se na území ČR hrozny prakticky nesklízely a následující dva roky jich bylo také málo. V roce 1985 se sklidilo 5 % dlouhodobého průměru, v následujících letech 1986 a 1987 pak polovina běžného množství. Jinak letos očekáváme několik novel národních předpisů, které zapracují reformu trhu s vínem v EU do naší legislativy.

Vláda udělila výjimku a povolila vinařům přikyselovat své produkty. Díky tomu by domácí vína měla lépe odolávat konkurenci těch dovážených. Jak se toto opatření projeví v praxi?

 
Vláda začátkem ledna 2010 rozhodla o výjimce a umožnění zvýšení obsahu kyselin v tuzemském víně. V žádném případě nepůjde o běžný postup, ale minulý ročník byl skutečně natolik mimořádný, že jsme o tuto možnost požádali. Dlužno říci, že jde o praktiku zcela běžnou na jihu Evropy. Umožnila nám to výše uvedená reforma trhu s vínem EU. Spolu s Němci a Rakušany jsme chtěli mít stejné možnosti jako ostatní vinaři v EU. Mimoto jsme si chtěli zároveň ověřit, jak bude tento mechanismus po legislativní stránce fungovat. Zatímco v Rakousku a Německu o tom rozhodli úředníci na ministerstvu zemědělství během měsíce, u nás to trvalo přes čtvrt roku a musela o tom rozhodovat vláda. Zde bude nutné v novele vinařského zákona přiměřeně zmocnit ministerstvo, aby se tato procedura propříště změnila. Opakuji: nejde o nic, bez čehož bychom nemohli žít, jde jen o získání stejných práv, jako mají naši konkurenti. Jejich využití je na rozhodnutí každého jednotlivého vinaře.

 
Od prvního ledna vzrostly sazby u spotřební daně pohonných hmot, lihu a piva. Zástupci pivovarů však proti zvýšení spotřební daně protestovali, připomínali, že u vína je spotřební daň nulová. Vyhrožovali i tím, že pivo budou prodávat pod názvem sladové víno. Co si myslíte o této aktivitě? Nemělo by také víno mít spotřební daň?

Takzvané „sladové víno“ se stalo jakousi mediální metaforou boje pivovarníků za snížení spotřební daně z piva. Reálně jde ovšem o nesmysl, neboť legislativa EU něco takového vůbec nepřipouští. Nedivím se proto ministru financí, že tuto ideu ihned odmítl. Víno má v produkčních zemích EU stanovenou nulovou sazbu spotřební daně. To, že se to některým pivovarníkům nelíbí, chápu. Argumenty snažící se připodobnit pivo k vínu vnímám ale jako velmi účelové. Stavět příbuznost obou nápojů na tom, že oba obsahují alkohol, a dovolávat se obsahu jeho čistého množství jako srovnávací jednotky, je absurdní a bez souvislosti s případnou spotřební daní. Stejně tak tvrdit, že jde v případě obou nápojů v důsledku o obdobný proces výroby. Logicky uvažujícímu člověku je jasné, že v případě piva a vína jde o dva zcela různé produkty. A troufnu si tvrdit, že víno zdaleka není pouze o alkoholu, což mimo jiné dokládá například i fakt, že nejdražší kategorie vín, jako jsou vína ledová či slámová, obsahuje alkoholu vůbec nejnižší množství. Podle mého názoru si víno a pivo konkurují zhruba jako kaviár a řízek. Pokud mám žízeň, dám si pivo, když si chci „jen“ pochutnat, dám si víno. Chtěl bych upozornit na to, že zavedením spotřební daně na víno by byla znevýhodněna část českých zemědělců, kteří zatím dokáží udržet své pozice vůči velmi silné a svými státy podporované evropské konkurenci. A byl bych velmi nerad, aby se opakoval případ českých pěstitelů květin nebo zeleniny. Nechci hodnotit, zda má, nebo nemá být na víno spotřební daň. Nechci ani hodnotit, jestli má spotřební daň jako kategorie vůbec existovat. Pokud ovšem ano, musí se řídit v rámci EU stejnými pravidly, která lze měnit opět pouze na úrovni celku, ne na úrovni jednoho členského státu.

 
Máte přehled, zda firmy z vašeho oboru čerpají finance z evropských fondů?

Otázka úzce související s předcházejícím. Členské státy zdaní své obyvatele, aby mohly část těchto prostředků odvést „do Bruselu“. Tam se finanční prostředky nasypou do jednoho pytle a téměř polovina se odsype na hromadu s názvem „Zemědělství“. To jsou prostředky určené na řízení trhu EU s vybranými komoditami. Těch je přes 20 a patří sem obiloviny, maso, ale také banány, rýže a víno. Tato hromada se pak rozdělí na několik hromádek a jedna z těch větších nese název „Společná organizace trhu s vínem“. Tyto hromádky se pak ještě dělí na jednotlivé členské státy. Tímto způsobem dostaneme pevně stanovený objem prostředků „z EU“, které přitečou v případě splnění všech podmínek do vinařství v ČR. Ty se pak „doma“ rozdělí jednotlivým podnikům podle předem daných pravidel. Zdá se vám logické, aby byl produkt následně zatížen spotřební daní a to, co „přišlo z EU“, zase „odešlo“ do státního rozpočtu, z kterého se v dalším roce naplní státní odvody do Unie? Výhodu by měl tento proces jedinou: vzniklo by PERPETUM MOBILE. Kdyby ovšem k otáčení soukolí nebylo potřeba tolika úředníků. Kterýkoliv produkční stát, který by se zbavil podpor z EU nebo zavedl nestandardní zdanění příslušné komodity, by zlikvidoval danou produkci na svém území. Takže samozřejmě i my velmi pozorně hlídáme a kontrolujeme, zda dostáváme na komoditu víno adekvátní část finančních prostředků z EU.

V březnu váš Svaz poprvé vyhlásí Vinařství roku, již nyní znáte 5 finalistů. Podle jakých kritérií jste vybírali a co si od této soutěže slibujete?

Jde o úplně jinou soutěž, než na jaké jsme ve vinařství zvyklí. Nesoutěží produkty, vína, ale jejich tvůrci, vinaři. V běžných soutěžích se hodnotí vždy víno konkrétní šarže a ročníku, případně odrůdy a původu od konkrétního producenta. Vinařství roku není ani soutěží, kde by se hodnotil konkrétní ročník všech vín, které vinařství připravilo. Hodnotí se zkrátka celý podnik a výběr provádí přes 100 osobností z oboru prostřednictvím více než 10 různých organizací. K nejpodstatnějším kritériím patří úspěšnost firmy v soutěžích vín, marketing, účast na vinařském výzkumu a šlechtění révy, moderní technologická opatření, hygiena, stav vinic, environmentální opatření či zapojení do agroturistiky.