Zlákala mě pestrá a zajímavá práce,

říká o své velké kariérní změně Tomáš Vít

„Jsou manažeři, kteří se ráno začtou do čísel v počítači a podle nich zjišťují, jak si firma vede. Já vyznávám jiný styl. Sundat ráno sako a jít se podívat, co lidé dělají. Když se jich zeptáte, jak se mají, vnímáním podtónů v jejich odpovědích lze jistit, co se ve firmě děje. A teprve poté jsem zvyklý se podívat na ona čísla,“ říká Tomáš Vít, manažer s bohatými řídicími zkušenostmi.

Tato metoda se mu osvědčila v době, kdy pracoval ve výrobní sféře. V současnosti působí ve společnosti TÜV SÜD, která je lídrem v oblastech inspekce, certifikace a testování systému, procesů, výrobků a služeb. Firmu se 140letou tradicí a silným zázemím v Německu reprezentuje ve středoevropském a východoevropském regionu TÜV SÜD Central Eastern Europe, s. r. o., se sídlem v Praze, v níž Tomáš Vít zastává pozici generálního ředitele.

Měl jste během vysokoškolských studií představu o svém budoucím profesním životě?

Představu určitě ne, ale věděl jsem, co mě baví, k čemu mám vztah. Každopádně studia na Mendělejevově univerzitě v Moskvě mi dala neocenitelný všestranný základ pro budoucnost. Kromě jazyků jsem se naučil starat se o sebe, vytvořit si ve všem systém, být zodpovědný, dosáhnout dobrých výsledků… I proto jsem dnes velmi systémový člověk, který si klade cíle a je zvyklý je plnit.

Jak jste se dostal k manažerské práci?

 
Začínal jsem ve výrobní sféře v automobilovém průmyslu a prakticky pravidelně po třech letech jsem postupoval výš. Z pozice šéfa výroby na pozici šéfa závodu, poté na post ředitele firmy v České republice a později na pozici operačního ředitele pro Evropu. Za 15 let jsem se však dostal do stádia, které zřejmě pozná každý, kdo po kariérním žebříčku vystoupá až na vrchol. To poznání říká, že vrchol ledovce je velmi osamělé místo. Často jste na cestách, nemáte osobní kontakt s lidmi, kteří vás dříve obklopovali, je to zkrátka hodně individuální běh…

I proto jste se rozhodl tuto vrcholnou manažerskou pozici opustit?

Ano, nedovedl jsem si představit, že bych v tomto stylu mohl dál fungovat. Proto jsem se rozhodl udělat skok na druhou stranu barikády – z výrobní oblasti do servisní sféry. Bývalý šéf společnosti, kde nyní působím, mě svým osobním příkladem přesvědčil, že změna bude pro mě tím správným řešením, neboť mi nabídne dlouhodobě zajímavou práci.

Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?

 
Samozřejmě jsem to zpočátku zvažoval, musel jsem v mnohém hodně slevit. Dříve jsem létal v business class, jezdil velkými auty, měl asistentku a přímé podřízené. A najednou jsem neměl ani auto, ani velký plat, začínal jsem úplně od začátku jako asistent generálního ředitele na pozici Business Development Manager. S odstupem času hodnotím své rozhodnutí pozitivně, hodně jsem se naučil, nový obor mi rozšířil obzory. Dnes mám velice pestrou práci, a třebaže jsem v současnosti možná o něco výš, než jsem byl v oboru automotive, ve společnosti TÜV SÜD moje pozice nepředstavuje nijak osamělé místo.

Opravdu?

 
V České republice máme skvělý tým pracující jako podpora pro ostatní země v oblastech financí, controllingu, IT a lidských zdrojů, takže osamělost nehrozí. Já osobně jsem podřízen přímo představenstvu naší společnosti v Mnichově a mám na starost 30 zemí střední a východní Evropy. Od České republiky přes Polsko, Maďarsko, Turecko až po Kazachstán. Celkově do mé kompetence patří práce 600 lidí, kteří vytváří ročně obrat ve výši 50 milionů eur.

Podle jakých kritérií si vybíráte své spolupracovníky?
Vybírám a řídím ředitele společností v jednotlivých zemích a u nich na první místo nad všechna kritéria kladu morální kvality a důvěryhodnost. Nebo, chcete-li, férovost. To je klíčové slovo pro získání práce v mém managementu. Druhým kritériem je momentální osobní vývoj daného člověka, v jaké fázi svého vývoje se právě nachází, čeho chce dosáhnout. Za třetí nejdůležitější věc považuji jeho manažerský styl a teprve na čtvrtém místě mě zajímá jeho profesní způsobilost.

Jak si organizujete čas? Daří se Vám ho dělit mezi práci a rodinu?

 
Řídím se zásadou, že všechny privátní věci, které máte pro daný den v BlackBerry nebo v kalendáři, musí být napsány stejným písmem a stejně tlustou čarou jako úkoly služební. Do práce přicházím ráno po sedmé a práci si organizuji tak, abych po páté odpoledne mohl odejít a měl čas na soukromý život. Používám pár triků, které šetří čas – vyhýbám se telefonátům ze své kanceláře tím, že si tvořím seznam do auta, když musím někde čekat, vyřizuji e-maily. Pro zrychlení si všechny poznámky dělám hned do BlackBerry, kde mám i řadu checklistů na standardní činnosti. Také nečtu aktivně noviny a nedívám se na televizní zpravodajství, protože vše se stejně dovím z jiných efektivnějších zdrojů. Místo koukání na zprávy tak získám hodinu času, kdy se mohu věnovat rodině.

Co vám zaručeně spraví náladu?

Především si myslím, že odpovědností manažera je, aby na něm nebylo znát, že má špatnou náladu, protože v každém managementu funguje osobní příklad. Když nebudu mít drive, nebudou ho mít ani moji spolupracovníci. Stejně tak nepřenáším pracovní starosti do rodiny a na otázku, jak jsem se měl v práci, vždy říkám, že vše bylo perfektní a vše běží skvěle. Každopádně pokud jsou situace, kdy potřebuji zlepšit náladu, vždy mi ji jednoznačně spraví moje děti, které jsou veselé a velice pozitivní, stejně jako poslech dobré hudby.