Firmo, starej se! Volno na péči v rodině pocítí zaměstnavatelé

Půjde o pohromu pro zaměstnavatele, nebo pouze o další z několika opatření současné vlády v oblasti sociální politiky, které do života firem příliš nezasáhne? Tuto otázku vzbuzuje rozhodnutí koaličního kabinetu, jenž začátkem února odsouhlasil návrh novely zákona o nemocenském pojištění. Ta zavádí novou sociální dávku – tzv. dlouhodobé ošetřovné.

Zda nové opatření vstoupí do praxe, rozhodnou až zákonodárci v Poslanecké sněmovně a Senátu, kde o daný návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové zřejmě svedou nejednu názorovou bitvu. Ušetří hlavně stát Návrh novely zákona o nemocenském pojištění, dostane-li v legislativním finále zelenou, umožní lidem, aby se mohli za přesně stanovených okolností starat o vážně nemocné příbuzné. A to za situace, kdy jsou jejich blízcí propuštěni z hospitalizace v nemocnici do domácí péče, ale nadále (nejméně třicet dnů) potřebují celodenní péči. Pro tyto případy vláda rozhodla zavést novou dávku z nemocenského pojištění, pokud potřebu dlouhodobého ošetřování pacienta schválí lékař a nepřítomnost pečující osoby v zaměstnání odsouhlasí jeho zaměstnavatel. Pečující člověk by tak po dobu nanejvýš devadesáti dnů pobíral z pojištění novou sociální dávku ve výši 60 % svého platu, což je stejná částka jako nemocenská. Opatření má pomoci rodinám ve výjimečných nebo krizových situacích s péčí o blízké. Jedná se o alternativu k umístění pacienta v lé- čebně dlouhodobě nemocných, která je přívětivější k nemocnému i k jeho rodině. Přínosná je tato alternativa ale hlavně pro stát: ušetří peníze za péči ve zdravotnických zařízeních, která vychází podstatně dráž než domácí opatrování nemocných. Ošetřovné by však mohl čerpat jen ten, kdo si platí nemocenské pojištění.

Kde najít náhradu

V Poslanecké sněmovně se objevil i dal- ší návrh – od poslanců z ČSSD. A sice na změnu zákoníku práce, který by umožnil zaměstnancům čerpat tzv. ošetřovatelskou dovolenou až po dobu dvou let. Je evidentní, že ani jeden ztěchto návrhů se zaměstnavatelům nelíbí. Například Hospodářská komora ČR (HK ČR) poukazuje na fakt, že případné zavedení tříměsíčního ošetřovatelského volna nejenže zvýší podnikatelům administrativní zátěž (formuláře, úprava účetních systému, výdaje na kontroly atd.), ale především může ochromit provoz v některých firmách. „Prakticky ze dne na den budou muset zajistit náhradu za pečujícího zaměstnance, a to iza situace, kdy je kritický nedostatek uchazečů o práci. Přičemž doba, za níž bude náhrada potřeba, nebude předem určena a může trvat až tři měsíce,“ upozorňuje Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka HK ČR. I proto nakonec vláda udělala ústupek a na návrh hnutí ANO do projednávané novely zařadila ustanovení, že ošetřovatelské volno bude zaměstnanci uděleno pouze se souhlasem jeho zaměstnavatele. Argumenty kritiků Kritici poukazují i na to, že nová sociální dávka si vyžádá i nemalé prostředky. Ministerstvo práce a sociálních věcí připouští, že nedokáže dobře odhadnout počet lidí, kteří budou dávku čerpat. Každopádně stát bude muset přijmout dalších 65 nových úředníků. HK ČR má také obavy ze zneužívání dávky. V případě skutečně dlouhodobých zdravotně komplikovaných případů je pravděpodobné, že zaměstnanec bude dávku čerpat opakovaně, a to i v rámci jednoho roku, přičemž zaměstnanci mohou snadno hřešit na zvýšenou ochranu, kterou návrh nabízí. Kromě dávky dlouhodobého ošetřovaného navíc zaměstnanci mohou pobírat od nemocných osob peníze v podobě příspěvků na péči, což by v kombinaci s nárokem na ostatní dávky mohlo být pro pobíratele velmi výhodnou alternativou k práci. Argumenty o zneužívání dlouhodobého ošetřovaného se přirozeně mohou proměnit ve skutečnost, ale dá se očekávat, že nepřekročí v českých poměrech obecnou míru zneužívání „čehokoliv“. Zvláště, když pečovat o dlouhodobě nemocné není opravdu žádný med. Patová situace? Ani s poslaneckým návrhem na dvouletou ošetřovatelskou dovolenou zaměstnavatelé nesouhlasí. „Jde o historicky první návrh, kdy může zaměstnanec nárokovat přerušení pracovních povinností na nedefinovatelně dlouhou dobu, a to bez jakékoli možnosti objektivně prověřit oprávněnost tohoto požadavku ze strany zaměstnavatele,“ varuje Irena Bartoňová Pálková. Vše nasvědčuje tomu, že zaměstnavatel by se dostal do patové situace. Ze zákona má totiž povinnost místo zaměstnanci držet. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec nemusí sdělit (a v praxi to ani při dobré vůli nebude schopen sdělit), jak dlouho ošetřovatelské volno bude potřebovat, bude obtížné sjednávat potřebný záskok. Návrh tak vytváří naprosto nepředvídatelné a nestabilní prostředí pro zaměstnavatele i ostatní zaměstnance, kteří budou muset pracovníka na ošetřovatelské dovolené nahradit. Věřme, že v praxi nebude nic tak horké, jak se zdá. V této souvislosti se nabízí srovnání se situací, kdy ženy odchází na mateřskou dovolenou. I v těchto případech totiž není vždy je jasné, za jak dlouho se do zaměstnání vrátí. A přitom firmy jim rovněž musí ze zákona držet místo. Jaký osud oba uvedené návrhy v zákonodárné mlýnici potká, teprve uvidíme. Každopádně by bylo potřebné, aby se poslanci a senátoři pokusili vybalancovat obě stránky problému: Umožnit zaměstnancům uspokojivě řešit tíživou situaci v jejich rodině a současně nezatížit příliš odvodové zatížení práce v naší zemi, které už dnes je jedno z vůbec nejvyšších v celé Evropské unii